Moje cesta (s) Red Hatem

Takže, je rok 2012, léto, mám narozeniny a dneska je můj první den v Red Hatu. Protáhli mě budovou, kterou už znám z Open Housu a má si mě vyzvednout můj peer - člověk, který mi poví, co a jak, ukáže mi, kde sedím, zajde se mnou pro počítač...

Po hodině čekání jsem to vzdal a šel si svého peera najít sám. Ukázalo se, že se zrovna vrátil z oběda, takže jsme pořešili počítač, místo a já se omluvil, že jako vím, že je můj první den v práci, ale (teď už ex)přítelkyně má zrovna promoci a že bych nutně potřeboval vypadnout. Ale můžu se tak za 3 hodiny vrátit. Prý to nemá cenu, ať přijdu zítra. Můj peer tu prý ale týden nebude. Inu což, poradím si.

Chaos nad chaos, ale úplně nejochotnější lidi, jaké jsem zažil. No a co, že mají kupu své práce? Stejně mi pomůžou a poradí se vším, s čím si nevím rady. (Může to být i těma mýma hlubokýma šedo-modrýma očima.)  Jo a mají tu kafe a sladkosti a nikdo na mě nekřičí, že to je jeho kafe;). Nastoupil jsem na pozici "Sustaining Package Maintainer". Podle popisu něco jako "budeš se starat o balíčky, o které už se nikdo starat nechce, případně o verze, o které už se nikdo starat nechce". No a aby to nebylo jen tak, hned jsem dostal na starost balíček grub-legacy. Takže něco, na co už všichni, kromě zákazníků, kašlou. Je to v Cčku, jsou v tom kusy Assembleru a zabralo mi půl roku zjistit, jak to vlastně funguje. Ale pár bugů jsem opravil (a taky jsem jednu verzi rozbil tak, že jsem se bál, že si pro mě někdo přijde a vyřídí si to se mnou osobně;) ).

Taky jsem dělal na systemd, takže jsem byl strašně cool, protože systemd všichni nesnášeli a já jsem všem vysvětloval, jak je to super. (Kdo mě zná: vidíte tu analogii s Dockerem? Asi je mi to souzeno.) Naučil jsem se pořádně v bashi, Cčko mi nešlo úplně stejně jako na výšce, ale naučil jsem se relativně rychle psát maily a komunikovat s lidmi - protože jsem byl takové PR našeho týmu (to víte, ajťáci a komunikace:-P). Později jsem se od svého tehdejšího šéfa dozvěděl, že mě vzal tak trochu proto, že jsem na pohovoru projevil správnou míru drzosti, která by mohla některým jedincům v jeho týmu prospět, kdo ví.2014 - 1

Pak jednou přišel můj současný manažer (tehdy to ještě nebyl můj manažer) s tím, že by chtěl, abych dělal asistenta jednomu z architektů. Že by na mě házel jednoduché úkoly a já bych se postupně naučil, co a jak dělá, a pak bych něco z toho přebral. Programovat mě nebavilo, psát maily a bavit se s lidmi jo a zdálo se, že moje práce by se tou změnou pozice mohla od prvního přesunout ke druhému. A tak proč ne, že?

Začal jsem dělat tak-trochu-architekta. Srandovní část přišla, když mi onen architekt řekl, že za 14 dní odchází (po asi 14 dnech, co jsme spolu pracovali, určitě to nebylo kvůli mně). Asi si dovedete představit reakci: "Aha, ehm..mhm..a jakože, no..co jako..jako já? Co?". Dozvěděl jsem se, že nejlepší by bylo, kdybych to po něm rovnou přebral všechno. Málem mě šlehlo, manažera málem šlehlo, všichni se mi smáli, někdo vypadal, že mě lituje... No ale, byl ze mě architekt, no. Tedy přesněji Lead Infrastructure Engineer. Což je název pozice, u níž mi dodnes nikdo nevysvětlil, co znamená. Ale myslím, že šlo jen o to vymyslet něco natolik nejasného, že mi to dá šanci na první téma k diskuzi s kýmkoliv se potkám. Jo, a začali mi říkat mini-Bill (protože ten architekt se jmenoval Bill).

IMG_20140429_122613

Tak jsem pár týdnů zuřil, protože jsem se rozhodl, že budu skvělý architekt, což vyústilo v to, že jsem úspěšně objevil nespočet kostlivců, které jsem musel vyřešit. Nejvtipnější na tehdejších diskuzích bylo, že jsem se samozřejmě ptal různých seniornějších lidí na možná řešení různých problémů. Reakce většinou začínala něčím jako: "Noo, já bych se asi nejdřív zeptal Billa, co by s tím dělal. Ale když už tu Bill není..tak nevím". A tak jsem se naučil dělat rozhodnutí. Byla to sranda, občas jsem měl chuť si prostě hodit korunou, ale nakonec jsem se (většinou) stejně dobral závěru otravováním dostatečného počtu lidí, z jejichž odborných protichůdných názorů jsem vydestiloval něco užitečného a potenciálně smysluplného.

Pak přišel Docker a náš tým dostal za úkol připravit RHELové a Fedoří image (tj. co nejmenší verze zmíněných operačních systémů, které poběží jako linuxové kontejnery). Už ani nevím, jak jsem se k tomu dostal, ale myslím, že potřebovali, aby na to kouknul "architekt" a že na základě diskuze, že nikdo nemá čas, jsem nakonec souhlasil, že to udělám. A tak začala cool jízda, kdy jsem se vrtal v Dockeru a začal produkovat nějaké artefakty, které se začaly dodávat zákazníkům. Dlužno říct, že to možná přistálo u mě taky proto, že už jsem předtím projevil slušnou míru pochopení procesů v release engineeringu, což je něco jako chápat, kde se berou jednorožci a kam chodí spát víly.

IMG_20131105_095420

Nejlepší na tom všem bylo, že jsem v podstatě asi každý týden řešil něco úplně jiného. Na všechno jsem psal skripty, naučil jsem se Python a napsal v něm pár věcí, které se pak ještě chvíli používaly, ale všichni mě za to ještě o rok později nenávidí. (Už jsem říkal, že nejsem dobrý programátor?) No ale hlavně jsem začal chodit na spousty meetingů a poznávat spoustu zajímavých lidí. Jo a na chvilku jsem se zbavil Bugzilly! Ale jen na chvilku, protože když jsme se přehoupli přes tu fázi "pojďme pánové, budeme si hrát s Dockerem" do fáze, "milý zákazníku, zde jsou tvé aktuální, bezpečné a oficiální image", zase mě ta mrcha dohnala.

A taky přišlo cestování. Když děláte na Dockeru, jste cool. Když jste cool, lidi s vámi chtějí mluvit. Když s vámi chtějí lidi mluvit, chtějí, abyste se ukázali v Americe. A tak jsem jel v září 2014 poprvé do USA do Westfordu na nějaký šílený meeting. Asi to dopadlo dobře, protože jsem pak hned v prosinci jel na konferenci DockerCon. A v březnu zase do Ameriky.

V březnu v Americe jsem se potkal s pár lidmi, které už jsem zběžně znal, ale taky s pár novými lidmi. Musím podotknout, že to byla velmi vybraná společnost. Ultra-chytří a mega-zkušení jedinci. Pustili jsme se do vymýšlení něčeho nového (později jsme to nazvali Nulecule). Asi jsme nevymysleli úplnou blbost, protože za měsíc jsem jel do USA znovu. A pak za měsíc zase. Sranda.

Ohlédnutí zpět do roku 2012 "Ach joo, já ten grub nechápu. Asi se mrknu po nějakém jiném místě, protože tohle nejde. Šel bych pracovat někam do ciziny." Přesun do jara 2015: "Hmm, mám všechno? Jak člověk furt někam lítá, tak přestane být nervozní a začne zapomínat věci..."

No a dnes (v pondělí) zase letím do Westfordu (dozvěděl jsem se to ve středu...). A je to sranda. Mám rád tyhle nárazovky. Krásně to rozbíjí stereotyp. Ačkoliv, jaký stereotyp? Co vlastně dělám teď? Úplně cokoliv. Od nudné práce package maintainera jsem se díky okolnostem, všímavosti ostatních lidí a asi trochu i schopnostem a drzosti, dostal k práci, která mě nutí se denně něco nového učit, pracovat napříč mnoha týmy, přinesla mi přátele po celém světě, umožnila mi cestovat, vybírat si, na které konference se pojedu podívat. Můžu "kódit", když mám chuť, dělat projektového manažera, pomáhat lidem s rozvojem, propagovat jejich práci tam, kam se oni třeba nedostanou.

Co jsem se vlastně tímhle postem snažil říct? Asi to, že Red Hat je místo netušených možností. Asi, že jsem šťastný. Asi se taky trochu pochlubit a motivovat kohokoliv, kdo tenhle kus textu přečetl, že i když to na začátku vypadá všelijak, je potřeba se nevzdat a chytnout se příležitosti, která se nabízí. Takže držím palce, ať vám to taky klapne.

A Radku, díky, že jsi mě vytáhl od grubu a udělal ze mě mini-Billa:).

2 thoughts on “Moje cesta (s) Red Hatem

  1. jsvitak

    Ahoj,
    tady bývalý spolužák z výšky. Kamarád mi poslal link na tento článek. Klobouk dolů a přeju Ti to, líbí se mi, jak si dokázal využít možností v Red Hatu! 🙂 Gratuluji!

    Já jsem nakonec po čtyřech letech z Red Hatu odešel, trochu cestoval a teď zkouším štěstí v cizině. Pročetl jsem tu víc Tvých článků a docela mě motivovaly se učit nové technologie a zamyslet se nad dalšími výzvami. Díky za to! 🙂

    Měj se,
    Jirka

    Reply
    1. vpavlin Post author

      Jsem rád, že se to líbilo. Kdyby ses rozhodl do Red Hatu vrátit, dej vědět, určitě bych dokázal pomoct a poradit s výběrem nějaké zajímavé práce;) Víš jak, znám lidi, co znají lidi. Hodně štěstí v cizině! Už máš v merku něco konkrétního?

      Reply

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *